Menu Zavřeno

Ženevské úmluvy

V roce 1864 byla v Ženevě přijata první „Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných v polních armádách“. Na jejím základě jsou sanitní vozidla, vojenské nemocnice a zdravotnický personál považovány za neutrální, jako takové jsou chráněny a bojujícími stranami respektovány. Nemocní a ranění vojáci, bez ohledu na to, ke které válčící straně patří, budou posbíráni a ošetřeni.

Haagská úmluva z roku 1899 /doplněná v roce 1907/ rozšířila ochranu na záchranné čluny, nemocniční lodě a jejich posádky a zejména na ztroskotané osoby.

V další Ženevské úmluvě z roku 1906 se poprvé pamatovalo i na ochranu válečných zajatců. Tato úmluva byla po zkušenostech z první světové války definitivně upřesněna v roce 1929.

První a zejména druhá světová válka ukázala jasně potřebu chránit také internované civilní osoby.

Proto v roce 1949 svolal Mezinárodní výbor Červeného kříže do Ženevy diplomatickou konferenci, jejímž výsledkem se staly čtyři Ženevské úmluvy z 12.srpna 1949 o ochraně obětí válek. Tyto úmluvy jsou platné dodnes a jsou základem současného mezinárodního humanitárního práva.

Jsou jimi:

I. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných v polních armádách, která chrání raněné a nemocné vojáky, lékaře, zdravotnický personál a duchovní.

II. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a ztroskotaných příslušníků ozbrojených sil na moři.

III. Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci.

IV. Ženevská úmluva o ochraně civilních osob v době války.

Tyto čtyři Ženevské úmluvy byly do dnešního dne podepsány a ratifikovány celkem 186 státy světa /včetně dřívějšího Československa a později České republiky/. Historie však ukázala, že ani tyto čtyři Ženevské úmluvy nestačí.

Mezinárodní výbor Červeného kříže proto znovu svolal do Ženevy další diplomatickou konferenci. Po úporném čtyřletém jednání tato konference vypracovala a dne 8.června 1977 schválila dva Dodatkové protokoly k Ženevským úmluvám z roku 1949

Dodatkový protokol č.1 se týká ochrany obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů.

Dodatkový protokol č.2 se týká ochrany obětí ozbrojených konfliktů, které nemají mezinárodní charakter /občanské války a ozbrojená povstání/.

Ještě jednou však bylo třeba reagovat na nové způsoby vedení válečných akcí. Proto byla ve dnech 3.-4.12.1997 v kanadské Ottawě přijata tzv. Ottawská konvence o nášlapných minách.