- Úvodní stránka
- Soubory ke stažení
- Červený kříž
- Oblastní spolek
- První pomoc
- Humanitární jednotky
- Zdravotní služby
- Akademie 3. věku
- Dárcovství krve
- Pobytové akce
- Odkazy
- Kalendář akcí
- Informace ke GDPR
- Tiskové zprávy ČČK
Hlavní menu
Ženevské úmluvy
V roce 1864 byla v Ženevě přijata první "Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných v polních armádách". Na jejím základě jsou sanitní vozidla, vojenské nemocnice a zdravotnický personál považovány za neutrální, jako takové jsou chráněny a bojujícími stranami respektovány. Nemocní a ranění vojáci, bez ohledu na to, ke které válčící straně patří, budou posbíráni a ošetřeni.
Haagská úmluva z roku 1899 /doplněná v roce 1907/ rozšířila ochranu na záchranné čluny, nemocniční lodě a jejich posádky a zejména na ztroskotané osoby.
V další Ženevské úmluvě z roku 1906 se poprvé pamatovalo i na ochranu válečných zajatců. Tato úmluva byla po zkušenostech z první světové války definitivně upřesněna v roce 1929.
První a zejména druhá světová válka ukázala jasně potřebu chránit také internované civilní osoby.
Proto v roce 1949 svolal Mezinárodní výbor Červeného kříže do Ženevy diplomatickou konferenci, jejímž výsledkem se staly čtyři Ženevské úmluvy z 12.srpna 1949 o ochraně obětí válek. Tyto úmluvy jsou platné dodnes a jsou základem současného mezinárodního humanitárního práva.
Jsou jimi:
I. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných v polních armádách, která chrání raněné a nemocné vojáky, lékaře, zdravotnický personál a duchovní.
II. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a ztroskotaných příslušníků ozbrojených sil na moři.
III. Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci.
IV. Ženevská úmluva o ochraně civilních osob v době války.
Tyto čtyři Ženevské úmluvy byly do dnešního dne podepsány a ratifikovány celkem 186 státy světa /včetně dřívějšího Československa a později České republiky/. Historie však ukázala, že ani tyto čtyři Ženevské úmluvy nestačí.
Mezinárodní výbor Červeného kříže proto znovu svolal do Ženevy další diplomatickou konferenci. Po úporném čtyřletém jednání tato konference vypracovala a dne 8.června 1977 schválila dva Dodatkové protokoly k Ženevským úmluvám z roku 1949
Dodatkový protokol č.1 se týká ochrany obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů.
Dodatkový protokol č.2 se týká ochrany obětí ozbrojených konfliktů, které nemají mezinárodní charakter /občanské války a ozbrojená povstání/.
Ještě jednou však bylo třeba reagovat na nové způsoby vedení válečných akcí. Proto byla ve dnech 3.-4.12.1997 v kanadské Ottawě přijata tzv. Ottawská konvence o nášlapných minách.